Text Anežky Baďurové z CD-ROMu Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800. I. Produkce tiskáren na dnešním území České republiky v 16. a 17. století. Praha, Knihovna Akademie věd České republiky 2003.
Studium dějin knihtisku v českých zemích má před sebou ještě mnoho dílčích úkolů, které je třeba zvládnout, než bude možno přikročit k souvislému syntetickému sepsání dějin české knihy. Jde především o vytvoření monografické materiálové základny, tedy co možná nejobsáhlejšího výkladu činnosti jednotlivých tiskařských dílen, se všemi východisky, návaznostmi a vklady do soudobé kultury i pozdější tradice.
V české odborné literatuře nikdy nechyběl zájem o dějiny knižní kultury, avšak možnosti bádání vždy byly dány (mnohdy spíše limitovány) dosažitelností pramenů, v tomto případě samotných tisků, vzešlých ze zkoumaných tiskáren. Praxe našich knihoven, uchovávajících knižní produkci minulých staletí jen výjimečně přístupnou jinak než prostřednictvím jména autora vydaného spisu, ovlivnila a dosud do značné míry ovlivňuje výběr témat z dějin našeho knihtisku. Za této situace byla badatelská pozornost věnována ve větší míře jazykově českým tiskům 16.–18. století, neboť pro tuto část tiskařské produkce poskytuje výchozí excerpční základ v roce 1967 dokončený Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století.[1] Heuristika k výzkumu cizojazyčné tiskařské produkce, ačkoliv v našich zemích zejména latina s němčinou se podílely významným způsobem na jazykovém profilu vydaných spisů, už je mnohem složitější. Cizojazyčná literatura vzniklá na našem současném území v 16.–18. století byla sice logickým pokračováním bibliografického projektu národní retrospektivní bibliografie a v souladu s ním také bylo se shromažďováním údajů v polovině 50. let v tehdejší Základní knihovně ČSAV i započato,[2] přesto však se její výsledky do dnešních dnů nedočkaly knižní podoby, souměřitelné s Knihopisem. Badatelé tedy v tomto ohledu byli, pokud jde tištěné informace, odkázáni na náročnou vlastní excerpci tematicky odpovídajících bibliografických přehledů, jakými jsou především Bibliografie české historie Č. Zíbrta,[3] Wolkanovy soupisy německé literatury,[4] Rukověť humanistického básnictví[5] a jiné biografie a publikované katalogy různého druhu i úrovně zpracování, ať již se vztahují k celým knihovnám či vybraným knižním souborům.[6] Zpracovatelé bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků zájemcům samozřejmě poskytovali rovněž údaje z nepublikovaného bibliografického materiálu,[7] ale to vše nikdy naplno neuspokojilo rešeršní požadavky, koncipované složitěji než umožňuje osnova uvedených publikací a koneckonců i kartotéky bibliografických popisů cizojazyčných bohemikálních tisků (povětšinou utříděných abecedně podle jmen autorů či anonymního záhlaví, se skromným počtem doprovodných rejstříků). Jednomu jak druhému se tedy nedostává početnějších vstupů do shromážděných dat. Bohužel, ani u připravované Bibliografie cizojazyčných bohemik nebyly souběžně s vytvářenými popisy založeny pomocné kartotéky předmětového, jazykového či chronologického třídění, mezi popisy nebyly vřazovány ani odkazy se jmény překladatelů, upravovatelů, editorů aj. Jediný přehled, který zpracovávání bibliografie provázel, byla evidence podepsaných ilustrací a soupisy produkce konkrétních tiskařských dílen. Tyto pomocné rejstříky, vedené pro interní potřebu bibliografů, se při veškeré své provizornosti staly nakonec cenným podkladem pro řadu studií o činnosti domácích tiskáren (viz poznámku č. 7). Doufáme, že jejich veřejným zpřístupněním se jejich využití ještě rozšíří. Je však třeba mít stále na paměti, že byly jen podpůrnou pomůckou a po celou dobu přípravy bibliografie neprocházely systematickou revizí. Může se tedy stát, že obsahují záznamy i duplicitně, ať již proto, že někdo přehlédl již zapsané vydání nebo proto, že spis byl na základě důkladnějšího rozboru přeřazen pod jiné jméno autora. Kolísavá je rovněž úroveň záznamů – v počátcích šlo jen o velmi stručný odkaz na spis, popsaný podrobně pod uvedeným autorem.
Jediným způsobem, který se co nejvíce přiblíží očekáváním badatelů pokud jde o rychlou a spolehlivou orientaci v bibliografickém materiálu, je převedení stávajících tradičních záznamů na kartách do počítačové databáze, pochopitelně s doplněním výstižných klíčových slov a základní klasifikace spisů podle předpokládaných výzkumných otázek. Když koncem 80. let bylo v dohlednu dokončení excerpce a popisu cizojazyčných bohemik z fondů pražských knihoven, vyvstala na obzoru i možnost využití nových informačních technologií, zaváděných tehdy u nás do provozu některých knihoven. Bohužel, v softwarové nabídce neexistoval program, který by vyhovoval náročným katalogizačním a bibliografickým pravidlům, podle nichž byly stávající desetitisíce popisů starých tisků zpracovány. Současně bylo ovšem tehdy jasné, že cca 23.000 podrobných analytických popisů cizojazyčných bohemik a dalších přibližně 22.000 zkrácených záznamů, vytvářených v průběhu desetiletí měnícím se pracovním týmem a částečně i metodikou, nelze za stávajících podmínek v brzké době redakčně upravit ke knižnímu vydání. Řešením tudíž bylo jediné východisko – vytvoření databáze postavené na vlastním programu. Což se sice podařilo[8] a v Knihovně Akademie věd ČR je pro práci s historickým fondem užíván dosud, nicméně z pohledu nedočkavých badatelů to zpřístupnění celé bibliografie cizojazyčných bohemik příliš neurychlilo. Zde je na místě vyjasnit alespoň některé z aspektů, které s sebou nese práce na podobném projektu a které sotva vnímají ti, kdož čekají na její výsledky.
Předně je si třeba uvědomit:
- postupy, jakými je nutno získávat informace o relevantních vydáních i výtiscích, dochovaných kdesi z jejich nákladu,
- množství materiálu, který je nutno prozkoumat, vyhodnotit a posléze bibliograficky popsat,
- počet pracovníků, kteří se tímto úkolem zabývají, a jejich odborná vyspělost.
Když se v polovině 50. let tehdejší redaktor Knihopisu a současně první ředitel Základní knihovny ČSAV František Horák rozhodl, v intencích plánů Z. V. Tobolky, začít se shromažďováním záznamů cizojazyčných bohemik, uložil tuto práci jedné pracovní síle. Zdrojem bohemikálních výtisků se stala Knihovna Národního muzea, protože měla (a dosud má) zvláštní oddělení bohemikální literatury, takže z takového speciálního depozitáře bylo možno brát knihy k popisu takřka po metrech rovnou z regálů, aniž by se nejdříve musely excerpovat signatury relevantních spisů z katalogu. V roce 1961 bylo vykázáno, že popis cizojazyčných bohemik byl v Knihovně Národního muzea ukončen a práce se přesunuly do Strahovské knihovny, tehdy součásti Památníku národního písemnictví. Zde už bylo ovšem třeba provádět excerpci katalogu – čtením katalogizačních karet vyhledávat bohemikální tisky, ověřovat, zda již byly v Národním muzeu popsány či nikoliv, ty popsané porovnat s nově nalezeným výtiskem, v případě shody připsat jeho strahovskou signaturu, v případě odlišností jej naopak vypsat do sešitu jako žádoucí výpůjčku, stejně tak jako všechny další objevené bohemikální tisky, v Národním muzeu dosud nepopsané. Tento postup pak byl následně aplikován ve všech knihovnách, jejichž fondy byly pro bibliografii cizojazyčných bohemik zkoumány: číst kartu po kartě v knihovním katalogu (či záznam po záznamu v katalogu svazkovém nebo inventárním seznamu), ověřovat nalezené výtisky ve vytvářené bibliografické kartotéce, signatury shodných exemplářů připisovat k již stávajícím popisům, zkoumat nesrovnalosti, doplňovat již hotové popisy na základě porovnání s dalšími objevenými výtisky či opravovat a podrobně popisovat nové nálezy. V době, kdy bylo dokončováno zpracování Strahovské knihovny, podílely se na bibliografických popisech již tři až čtyři osoby. Tentýž počet byl posléze zaměstnán fondem Národní knihovny, přičemž excerpční práce v generálním katalogu a všech původních katalozích oddělených sbírek, které tehdy Národní knihovna spravovala, prováděla externí pracovní síla na zkrácený úvazek. Tento stav – čtyři pracovní síly interní a jeden částečný úvazek externí – byl zachováván až do roku 1991, kdy byla dokončena excerpce cizojazyčných bohemik ze svazkových lokálních katalogů zámeckých knihoven ve správě Knihovny Národního muzea a tím i excerpce nejvýznamnějších pražských knihoven. Další menší fondy, ať již pražské či mimopražské, excerpovali a excerpují vlastními silami pracovníci Knihovědného oddělení.
Počátek 90. let znamenal pro přípravu bibliografie velké změny, jež neměly jen pozitivní dopady, ba lze dokonce říci, že ve svém vzájemném prolnutí zdánlivě zbrzdily dosavadní pracovní rytmus. Vyjmenujeme-li je v určitém pořadí, neodpovídá to naprosto jejich důležitosti, neboť právě ve svém souhrnu jsou si takřka rovnocenné. V oddělení došlo v poměrně krátké časové posloupnosti ke generační výměně – ve stále čtyřčlenném týmu se na třech místech střídaly nové pracovnice, čerstvé absolventky vysoké školy, z nichž některé po zapracování z osobních důvodů odešly, nahrazeny na čas jinými. Vytrvala teprve sestava složená v roce 1995 opět příchodem absolventek filozofické fakulty. V bibliografické práci tohoto zaměření se však zkušenosti sbírají pomalu, prameny, tedy staré tisky, lze nejlépe poznat a zvládat vlastním studiem. Nové bibliografky tedy byly zapojeny do dílčích tematických úkolů, spjatých nejen s bibliografií, ale i s historickým fondem Knihovny Akademie věd, který je Knihovědné oddělení povinno kromě své bibliografické práce spravovat již od roku 1967. Podíl na vybraných projektech i samostatné práce mladých kolegyň nebyly v žádném případě nějakým samoúčelným a nevhodným narušením plynulého pokračování v přípravě bibliografie cizojazyčných bohemik. Doba sama komplikovala přístup k materiálu těmi postupy, které byly uplatňovány v předchozích letech: zatímco pro bibliografii byly dříve potřebné tisky zapůjčovány do Knihovny Akademie věd, nyní byla tato výhoda z různých a pochopitelných důvodů zrušena. V rámci restitucí došlo navíc k přesunu fondů, z nichž některé na čas zůstaly pro studium nepřístupné a nebylo tudíž možno z nich bohemika dále zpracovávat či ověřovat; zkušební provoz vytvořeného databázového programu a jeho zdokonalování měl také částečně brzdící vliv, neboť jako každý začátek čehosi nového byl časově náročnější než rutinní praxe.
Změnila se ovšem i povaha samotného bibliografického zpracování. Postupně stále ubývalo tisků k bibliografickému popisu a převahu nabývalo srovnávání, doplňování a přípisy signatur dalších objevených exemplářů k popsaným vydáním. Zkrátka – po průzkumu velkých historických fondů pražských knihoven už bylo obtížnější najít v dalších knižních sbírkách dosud neznámé cizojazyčné bohemikální tisky. Což není konstatování, které by opravňovalo k tomu, aby byl z průzkumu vynechán jakýkoli menší fond. Přesvědčivým důkazem jsou vzácné nálezy, byť i jednotlivin, v dosud zkoumaných knihovnách muzeí, archivů, galerií. Jde pouze o vysvětlení, proč, viděno jen přes statistické tabulky, počet popsaných bohemik klesal.
Ve snaze zpřístupnit shromážděný bibliografický materiál co nejdříve a v co nejpohodlnější podobě badatelské veřejnosti, byly veškeré popisy, původně řazené v jediné abecedě, rozděleny podle kritérií uplatňovaných pro pojem cizojazyčného bohemikálního tisku:
Do vlastní abecední řady byla vyčleněna:
- vydání spisů, uskutečněná tiskárnami na současném území naší republiky v 16. století (tzv. tiskařská cizojazyčná bohemika),
- zahraniční vydání bohemikálních spisů v 16. století (tj. díla autorů, pocházejících z českých zemí nebo díla cizích autorů, vztahující se k českému a moravskému prostředí – tzv. autorská a obsahová bohemika),
- vydání spisů, uskutečněná tiskárnami na současném území naší republiky v 17. století (tzv. tiskařská cizojazyčná bohemika),
- zahraniční vydání bohemikálních spisů v 17. století (tj. díla autorů, pocházejících z českých zemí nebo díla cizích autorů, vztahující se k českému a moravskému prostředí – tzv. autorská a obsahová bohemika),
- cizojazyčné bohemikální tisky 18. století (z domácích i zahraničních tiskáren).
Poté bylo přednostně přikročeno k převádění popisů tzv. tiskařských bohemik 16. a 17. století do databáze. Souběžně ovšem pokračoval podle možností i průzkum dalších knihovních fondů, při němž bylo nemyslitelné nezpracovávat také nalezené tisky podle zbývajících kritérií a časového zařazení. Bylo tedy jasné, že vznikající databáze stále není spolehlivým průvodcem po veškerém bibliografickém materiálu, který je archivován v kartotékách, a proto bylo přijato rozhodnutí, aby jako jakýsi mezistupeň před publikováním celé bibliografie (ať již zpřístupněním v podobě databáze nebo redakční úpravou do knižní podoby) byly stávající kartotéky dány badatelské veřejnosti k dispozici v takovém stavu, v jakém skončily před zahájením počítačového ukládání dat, a to prostřednictvím skenovaných kopií na CD-ROM, čímž by se badatelům usnadnil přístup ke shromážděným údajům alespoň v dosavadní, bohužel nekorigované podobě a v jednoduchém abecedním řazení podle názvů spisů (s chronologickým podřazením u opakovaných vydání). Umožní sice v podstatě jen jeden rešeršní vstup, tj. listování reprodukovanými popisy, ale i to může být na čas značnou pomocí – a to jak pro zodpovězení prosté otázky, které spisy byly kde a kolikrát vydány a kde je uchováván výtisk z určitého vydání až po trpělivější pátrání po produkci konkrétních tiskařů či dokonce jazykové a tematické utřídění, k nimž může být vodítkem na CD-ROM přidaný rejstřík a seznam tiskařů.
CD-ROM s reprodukovanými bibliografickými kartotékami uzavírá určitou etapu zpracovávání této národní retrospektivní bibliografie, neboť bibliografické popisy nově zjištěných cizojazyčných bohemikálních tisků jsou již několik let vytvářeny pouze do počítačové databáze, kam jsou postupně převáděny i záznamy z původních kartoték. Badatelům se tedy vyplatí doplnit si vlastní rešerši ze CD-ROM dotazem v Knihovědném oddělení KNAV, jehož pracovnice ochotně ověří eventuální dodatky v bibliografické databázi. Důležitým doplňujícím zdrojem je rovněž kartotéka tzv. desiderat, obsahující jak stručné záznamy již popsaných bohemik, tak i záznamy excerpované z odborné literatury či z knihovních katalogů, aniž zatím mohl být vytvořen popis de visu podle dochovaného exempláře (ať již proto, že desiderata z určité knihovny nejsou ještě všechna pro bibliografii popsána nebo proto, že spis, citovaný v literatuře, se ještě nepodařilo v žádném knihovním fondu najít). Zmíněná kartotéka desiderat obsahuje na 22 000 takto převzatých záznamů, které jsou též postupně převáděny do databáze, byť některé z nich jsou na údaje velmi kusé (např. často chybí jméno tiskaře) či mohou být falešné (tiskové chyby či jiná přejatá chybná tvrzení z citované literatury). Poměr mezi desideraty a vyhotovenými popisy zhruba naznačuje, jak dlouhodobým úkolem je tato retrospektivní bibliografie, koncipovaná na uvedených třech kritériích cizojazyčného bohemika. Zdálo by se, že v současné záplavě elektronických katalogů a databází různých typů, dostupných od stolu v pracovně badatele, postrádá smysl snášení údajů o tiscích vážících se k naší literární produkci minulých staletí do další samostatné databáze. Jisté je, že tyto nové podmínky velice usnadňují vyhledávání volitelného druhu literatury, takže je s radostí a úspěchem využívají i sami bibliografové, nicméně se ukazuje, že pro sladění rešeršních vstupů s požadavky domácího i zahraničního bádání má nezastupitelné výhody a z nich vyplývající oprávnění i specializovaná bibliografická databáze, vytvářená na základě metodiky popisu přihlížející k výpovědní hodnotě dokumentů, analyzovaných z hlediska vývoje národní knižní kultury a jejího postavení v zahraničních souvislostech.
—
[1] Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Díl I. Prvotisky (do r. 1500). Díl II. tisky z let 1501–1800 (red. Zdeněk V. TOBOLKA – František HORÁK), Praha 1925–1967. 10 sv.
Péčí Národní knihovny ČR pokračují práce na Knihopisu uveřejňováním dodatků:
Emma URBÁNKOVÁ, Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Dodatky. Díl I. Prvotisky (do r. 1500). Praha, Národní knihovna ČR 1994. 147 s.
Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Dodatky. Díl II. Tisky z let 1501–1800. Založil Zdeněk V. TOBOLKA, pokračovali František HORÁK a Bedřiška WIŽĎÁLKOVÁ. Část I. Písmeno A. Čís. 32-917. s přílohou a 16 vyobrazeními. Praha, Národní knihovna ČR 1994. V, 89 s. Část II. Písmeno B-Č. Čís. 918-1908. s přílohou a 18 vyobrazeními: čís. 17-34. Praha, Národní knihovna ČR 1995. 128 s. Část III. Písmeno D-J. Čís. 1809-3641. s přílohou a 23 vyobrazeními: čís. 35-57. Praha, Národní knihovna ČR 1996. 208 s. Část Iv. Písmeno K-L. Čís. 3642-5134. s přílohou a 26 vyobrazeními: čís. 58-83. Praha, Národní knihovna ČR 1998. 172 s. Část V. Písmeno M-O. Čís. 5135-6687. s přílohou a 19 vyobrazeními: čís. 84-102. Praha, Národní knihovna ČR 2000. 174 s.
Orientaci v základní řadě Knihopisu usnadňují výběrové rejstříky:
Petr VOIT, Rejstřík autorů, překladatelů a editorů, in: Příspěvky ke Knihopisu 1, Praha, Státní knihovna ČSR 1985. XV, 298 s.; Petr VOIT, Rejstřík anonymních záhlaví, in: Příspěvky ke Knihopisu 2, Praha, Státní knihovna ČSR 1985. VIII, 227 s.; Petr VOIT, Rejstřík názvový, in: Příspěvky ke Knihopisu 3, Praha, Státní knihovna ČSR 1985. IX, 210 s.
Důležitým pomocným aparátem k vydaným svazkům Knihopisu jsou též konkordance s předchozími bibliografiemi: Bedřiška WIŽĎÁLKOVÁ, Konkordance Koniášových Klíčů, Indexu, Jungmanna a Knihopisu, in: Příspěvky ke Knihopisu 6-10. Praha, Státní knihovna ČSR 1987-1988. 5 sv.
Přehled o problematice bibliografického zpracování jazykově českých tisků podává řada zpráv a studií:
František HORÁK, vývoj a úkoly české retrospektivní bibliografie. in: z teorie knihovnictví. Vědeckoteoretický sborník věnovaný památce doc. dr. Jaroslava Drtiny, CSc. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1970, s. 131-160.
Mirjam BOHATCOVÁ, Bibliografie a dějiny knihtisku. in: Sborník Národního muzea, řada C – Literární historie, sv. XVI, 1971, s. 205-242.
František HORÁK, Knihopis českých a slovenských tisků v recenzích a ve skutečnosti. in: Česká bibliografie 10, 1973, s. 343-359.
Bedřiška WIŽĎÁLKOVÁ, Knihopis českých a slovenských tisků (Nad ukončením základní řady soupisu). in: Česká bibliografie 10, 1973, s. 307-333.
František HORÁK, Česká národní retrospektivní bibliografie, in: 2. národní konference o bibliografii v ČSR. Sborník materiálů. Praha SK ČSR, Brno SVK, 1981, s. 107-108.
Petr VOIT, Na okraj dalšího pokračování Knihopisu českých a slovenských tisků, in: Česká bibliografie. Sborník statí a materiálů, sv. 22, 1986, s. 102-117.
Mirjam BOHATCOVÁ, Začaly vycházet Dodatky ke Knihopisu, in: Příspěvky ke Knihopisu 11, Dr. Bedřišce Wižďálkové. Přátelé a spolupracovníci k významnému životnímu jubileu, Praha, Národní knihovna 1996, s. 8-17, rés. něm, angl.
[2] Soupis článků a a zpráv o Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800 je na CD-ROM připojen jako samostatná část (Studie a zprávy, týkající se bibliografického zpracovávání cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800), na www stránce Knihovny Akademie věd ČR https://www.lib.cas.cz lze sledovat jeho aktualizované znění.
[3] Čeněk ZÍBRT, Bibliografie české historie. Praha 1900–1912. Díl 1-5.
[4] Rudolf WOLKAN, Bibliographie der deutschen Litteratur Böhmens im XVI. Jahrhundert. Prag 1890.
Rudolf WOLKAN, Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudetenländern. Augsburg 1925.
[5] Josef HEJNIC – Jan MARTÍNEK (založili Jan HRDINA a Josef TRUHLÁŘ), Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě (Enchiridion renatae poesis Latinae in Bohemia et Moravia cultae). Praha, Academia 1966–1982. Díl 1-5.
[6] Přehled těchto prací publikovaných po roce 1945 viz: Josef HEJNIC – Anežka BAĎUROVÁ – Mirjam BOHATCOVÁ, Fragen der bibliographischen Beschreibung und Bearbeitung der tschechischen und fremdsprachigen bohemikalen Drucke des 16.–18. Jahrhunderts. in: Vorträge und Abhandlungen zur Slavistik 17, 1990. 56 s. (München, Verlag Otto Sagner); Anežka BAĎUROVÁ, Zbiory dawnej książki w Republice Czeskiej: stan ich opracowania bibliotecznego i wykorzystanie naukove. in: Roczniki biblioteczne 43, 1999, s. 69-103. Anežka BAĎUROVÁ, Historické knižní fondy v České republice a současný stav jejich knihovnického zpracování. in: Sborník archivních prací 2003, č. 2, s. 641-684.
[7] Studie a diplomové práce, pro něž byl excerpován též rukopisný materiál Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800 jsou uvedeny na CD-ROM v části Studie, k jejichž zpracování byl v rozsáhlejší míře využit dosud nepublikovaný materiál Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800).
[8] Anežka BAĎUROVÁ – Antonín VÍTEK, Specifika popisu starých tisků. in: 4. národní konference o bibliografii. Sborník referátů. Praha, Národní knihovna 1991, s. 25-29.